Bright stellar core, Galerie Kvalitář, Praha

Kurátor: Jan Dotřel

Je březen roku 2023 a společně s Adamem se nacházíme v jeho ateliéru, který je umístěn na Hanušovické Vrchovině uprostřed rozsáhlého pohoří Jeseníků. Jedná se o Chráněnou krajinnou oblast, kde je mírné civilizační světelné znečištění a jsou zde velice dobré pozorovací podmínky noční oblohy. To jistě není náhoda. Měsíc se blíží fázi novoluní – jeho přivrácená strana není osvětlena Sluncem a tudíž neruší noční krajinnou scenérii. Při pohledu z okna je venku takřka absolutní tma a na můj vkus příšerná zima. Oba trochu nervózně vyhlížíme, zda se mračna roztrhají a my budeme moci vyrazit pár kilometrů dál na vrchol kopce a započít pozorování hlubokého vesmíru. Adam vlastní tzv. Newtonův teleskop, jehož konstrukce je založena na zrcadle a jako každé optické sklo se musí temperovat (zchladnout) na okolní teplotu. Zrcadlo již tedy čeká venku, my popíjíme čaj a bavíme se o vesmíru. Co víc si člověk může přát? Aby se roztrhaly mraky, což se právě stalo a my vyrážíme na naši observační expedici do hlubokého vesmíru.

„Skutečná cesta za poznáním nespočívá v hledání nových krajin, ale v tom, jak se na svět dívat novýma očima.”

Marcel Proust

Vidění je schopnost, kterou je nutné kultivovat. Byť se nám může zdát, že vidět a vnímat je přirozené a evidentní, u pozorování přírody je nutné tuto vlastnost postupně trénovat. Proces astronomického pozorování je poklidný, potmě a kontemplativní. Adamova strategie je poměrně jednoduchá, striktní a nápadně připomíná astronomické pozorování 19. století. Teleskop ovládá manuálně, míří jej po mapě hvězdného po paměti a zcela bez použití jakýchkoli dalších nástrojů. Nacházíme se tedy na ose: naše oko –  okulár dalekohledu – soustava zrcadel – extrémní prázdno a dlouhý čas – vzdálené světy cizích hvězdokup, mlhovin a galaxií.

Schopnost vidět tyto objekty je pomíjivá, oko občas v okuláru bloudí, musí se velmi soustředit a náročně kotvit mlhavé vjemy. Někdy je vidět pouhý flíček, který má však nádherně lehce modro-zelenou barvu. Tento flíček je to mlhovina vzdálená 3 miliony světelných let od Země. Zde je velice důležitý bod, který je absolutně nenahraditelný jakékoli teoretické znalosti, či mnohovrstevnaté fotografii z vesmírných teleskopů Edwina Hubblea, či Jamese Webba. Ano, poskytují nám dechberoucí reálné obrazy prastarých částí vesmíru a jejich význam pro astronomii je enormní. Zde a nyní však stojíme pouze my dva s Adamem a přímo hledíme do již velice dávno zaniklých hvězd. Tento autentický, ničím netransformovaný pohled na předmět našeho zkoumání je autentický, vyžaduje čas, trpělivost a erudici. Je to komparace mezi analogovým a digitálním světem. Pečlivá preference toho prvního před druhým je prvním základním stavebním kamenem tvorby Adama Kašpara.

Od pozorování mlhovin jsme se přesunuli k dalším objektům – kulovým hvězdokupám. Zde mé oko poprvé spatřilo živě tento překrásný výjev. I pro necvičeného laického pozorovatele tento úkaz představuje neuvěřitelný zážitek. Zcela jasně a zřetelně vidíme galaktické halo, tisíce malých teček rozprostřených do koule, která má až mysticky zářící střed. Při uvědomění, do jakého objektu se vůbec dívám, mne zaléval intenzivní pocit pokory a závratě v jednom. Kulová hvězdokupa je sférická koncentrace statisíců až milionů hvězd, které se koncentrují kolem svého středu. Představme si půl milionu našich Sluncí uspořádaných do soustředné koule, která se nachází 180 světelných let od nás a je stará 11,39 miliardy let. Jedná se o M3 z Messierova katalogu, která byla objevena Charlesem Messierem a detailně popsána Williamem Herschelem, u kterého se na chvíli zastavíme, neboť pro Adama představuje výraznou inspiraci.

„Do vesmíru jsem hleděl dále, než kterákoli lidská bytost přede mnou.”

William Herschel

Velkých osobností astronomického pozorování naše historie obsahuje velké množství, Sir Frederick William Herschel byl však vskutku renesanční osobností disponující ohromným spektrem dovedností. Ve svém mládí se naučil brilantně hrát na mnoho hudebních nástrojů a čekala jej úspěšná dráha skladatele. Jeho vášeň pro přírodní vědy převyšovala kariéru hudebníka a to dobře ilustruje i fakt, že během pauz na lazení orchestrálních nástrojů utíkal k broušení zrcadel do dalekohledu. Těch za svůj život vybrousil několik set, což je více než obdivuhodný výkon. Stal se produktivním výrobcem teleskopů, což z něj učinilo nejúspěšnějšího pozorovatele vesmíru své doby. Jako první objevil planetu Uran a jeho měsíce Titania a Oberon, což jsou napůl ledovo-kamenné temné světy. Věnoval se také zkoumání Saturnových prstenců, kde objevil měsíc Mimas a Enceladus, který je jeden z nejzajímavějších světů Sluneční soustavy. Díky kryovulkanismu – gejzírům slané vody tryskajícím do vesmírného prostoru vytváří právě jeden ze Saturnových prstenců E. Toto jsou fakta, která William Herschel nevěděl, jeho pozorovatelská a katalogizační schopnost však byla revoluční. Na jeho odkaz navázal jeho syn John, který se stal astronomem, matematikem, botanikem a fotografem neméně významného postavení, než jeho otec. Známý je zejména díky katalogizaci severní hvězdné oblohy, objevil stovky mlhovin a tisíce hvězd. Stál take u zrodu moderní fotografie, pomocí optického zařízení camera lucida kreslířsky zaznamenal ohromné množství rostlin a byl také zručným kreslířem objektů nočního nebe. To nás navrací zpět na jesenickou horu, kde společně stojíme s Adamem.

Připomeňme si fyzikální osu, na které jsme se nacházeli: I. naše oko II. okulár dalekohledu III. soustava zrcadel IV. extrémní prázdno a dlouhý čas V. vzdálené světy cizích hvězdokup, mlhovin a galaxií. Adam nyní otáčí teleskop jiným směrem k dalšímu nejasnému flíčku a prosí mne, abych v třeskutém mrazu chvíli počkal. Vidím, jak se chvíli dívá do okuláru a pak vytahuje kus papíru, obyčejnou, tužku a začíná tečkovat jemné puntíky na papír. Z pozorování a oblasti astronomie se stává plynulá transformace do světa mimetického zobrazení a výtvarného umění. Naši osu začínáme navazovat posloupností:

1. skica tužkou v plenéru

VII.  detailnější kresba bezprostředně po pozorování

VIII. malba akvarelem na papír s poznámkovým aparátem

1. malba olejem malého formátu
2. velkoformátová olejomalba.

Chtěl jsem divákovi přiblížit komplexitu tohoto procesu, který vyžaduje kultivovanou schopnost pozorování a zároveň mnohovrstevnatý proces uměleckého záznamu. V obou z nich je Adam Kašpar velice silný a proto jsou jeho umělecká díla tak autentická. Autenticita je ve výtvarném umění vlastnost uměleckého díla, kterého si jako kurátor vážím takřka nejvíce. Nabízí nám totiž ryzí schopnost vidět věci přímo. Všechna stádia tohoto uměleckého procesu jsou k vidění na výstavě Bright stellar core v galerii Kvalitář a myslím, že je velice důležité ukázat divákovi cestu, kterou je třeba ujít, abychom mohli stát před obrovskou malbou M42 Mlhoviny v Orionu, která je jedním z nejikoničtejších objektů pozorovatelné oblohy. Propojíme nyní naši osu z opačných konců I. naše oko a X. velkoformátová olejomalba, která však učinila velmi vzdálenou cestu k tomu, aby se kruh uzavřel.

„Nikoli moc a bohatství, ale vědění vládne žezlem času.”

Tycho Brahe

Odvěká touha po poznání nás nutila poznávat vesmír již od paleolitu. Tuto touhu cítí Adam Kašpar velice intenzivně, cítím ji i já a jsem moc vděčný, že jsem mohl být u této jedné krásné pozorovací noci (měli jsme i pozorovací ráno a objektivem H-alfa jsme hleděli do Slunce, o tom však zase jindy). Při na našich dlouhých rozhovorech s Adamem mne napadlo jedno klasifikační rozdělení jeho práce. Je malířem i pozorovatelem mající čtyři základní předměty svého zájmu, které lze dělit dle vzdálenosti v čase.

Tím prvním je flora, rostlinná říše, která je živá teď a tady. Její pozorování je nejrychlejší, neboť ona sama je dynamická a mění se poměrně rychle. Adam stojí v lese a plenérově maluje reálný výjev dané scenérie. Druhou oblastí je příroda, která byla živá velmi dávno ať už se jedná o floru, či faunu. K jejímu rozkrytí nám pomáhá paleontologie a sedimentační vrstvy, které důkazy o minulém životě uchovaly v kameni. Zde Adam nachází a cíleně kope fosilie hluboko ze země. Tyto objekty pak maluje v ateliéru, nebo se věnuje malbám paleontologickým rekonstrukcím. Třetí oblastí je neživá příroda, kdy se posunujeme v čase opět mnohem dále. Vidíme horniny, jejich tvorbu a úchvatný svět prastarých krystalů, které jsou zde od počátků formování hmoty. A té nejzazší a nejstarší etapě se Adam rozhodl věnovat v tomto otevřeném cyklu –  pozorování a malby hlubokého vesmíru. Jisté pozorovatelné objety jsou jen o něco málo starší než nás samotný vesmír. Tvorbou této výstavy jsme neudělali o moc jinou práci, než náš paleolitický předchůdce kresbou na stěnu jeskyně. O nic jiného nám zřejmě ani nejde. Možná toho víme trochu více, možná ne. Ta spalující touha je však pořád stejná, nehledě na tok času.

Jan Dotřel